Volební speciál Matěje Bočka: Volby 2020

Elections 2020

Úvodní slovo

Vítáme Vás na nově vytvořeném blogu pod záštitou US Pointu, jenž se bude dominantně věnovat politickým tématům z oblasti Spojených států. Hlavním cílem tohoto je informovat a popřípadě poučit o hlavních principech amerického politického systému všechny, kteří se zajímají o politické dění v USA. Dalším důležitým aspektem tohoto blogu je přiblížení významných událostí v souvislosti s politickým vývojem dnešních Spojených států. Některá vybraná témata a události přesahující hranice tohoto kontinentu budou poté hlouběji rozebírána v samostatně vytvořeném blogu autora těchto článků – Matěje Bočka (studenta Mezinárodních vztahů se zaměřením na anglosaskou sféru na Západočeské univerzitě v Plzni). Počínaje měsícem říjnem budou na tomto webu zveřejňovány články, jež nastíní a přiblíží široká témata z oblasti amerického politického dění.

1) Volební systém USA

Hned začátkem října bude přiblížen teoretický rámec. Hlavním tématem bude totiž princip volebního systému USA. Tento systém se vyznačuje poněkud složitou strukturou a k lepší orientaci v letošních volbách bude jistě přiblížení tohoto fenoménu vítaným obsahem. Volební systém nicméně není pouhou sadou politických pravidel. Disponuje také svými zvláštnostmi a zajímavostmi. Právě toto téma bude nastíněno v prvním článku pro měsíc říjen.

 

2) Kandidáti a hlavní témata voleb 2020

V souvislosti s nadcházejícími prezidentskými volbami v listopadu letošního roku budou další články věnovány tématu hlavních dvou kandidátů a nejvýznamnějším oblastem jejich programu.

 

2a) Zdravotnictví a sociální systém; „Background check“ a imigrace

Jako první se bude jednat o problematiku zdravotnictví a sociálního systému. Druhými dvěma oblastmi pak bude problematika držení zbraní (princip „background check“) a imigrace. Právě tyto oblasti budou přiblíženy jak v obecném měřítku, tak i prostřednictvím obou kandidátů.

 

2b) Enviromentální politika; Koronavirová pandemie

Spor mezi jadernou výrobou energie a jejím „zeleným“ protějškem je předmětem debat téměř po celém světě. Ve Spojených státech toto schizma prostupuje celým politickým establishmentem a stává se zcela relevantním tématem nadcházejících voleb. Pandemie Covid-19 je na druhé straně záležitost stará pouhých 6 měsíců, ale již nyní je boj proti koronaviru jedním z hlavních agend nynější administrativy stejně jako prezidentských voleb. V dalším článku se tak budeme věnovat právě problematice environmentální politiky a také koronavirové pandemii na území USA.

 

2c) Vnitřní problémy současných USA; Zahraniční politika současných USA

Na přelomu měsíce října a listopadu budou přiblíženy momentální vnitřní problémy, kterým USA čelí na své domácí půdě. Ve druhém článku bude na příkladech smluv se zahraničními státy v oblasti obchodní spolupráce, ale také bezpečnostní situace na Blízkém východě a v dalších regionech, nastíněna zahraniční politika současné administrativy.

 

2d) Výsledky prezidentských voleb v minulých letech; Vývoj americké státnosti

Měsíc listopad bude mimo jiné také jakýmsi historickým okénkem. Ihned po zveřejnění výsledků prezidentských voleb, na něž budeme reagovat prostřednictvím konkrétního článku, budou totiž přiblíženy výsledky voleb minulých, jejich hlavní kandidáti a celkový kulturně-politický kontext. Prezidentské volby jsou vždy oslavou národního cítění. Národní identita je základní složkou americké státnosti. Právě vývoj americké státnosti bude prostřednictvím zásadních okamžiků 20. století zmapován ve třetím článku pro tento měsíc.

 

Děkujeme za přečtení a doufáme, že Vás naše články v lecčems obohatí.

Autor: Matěj Boček

Volební systém USA

V souvislosti s nadcházejícími prezidentskými volbami ve Spojených státech jsme se rozhodli pro uvedení prvního článku, jenž se bude věnovat volebnímu systému USA. Jsme si jistí, že znalost systému, podle kterého se řídí volby na nejvyšší post americké exekutivy, je základním kamenem k porozumění celé řady nezvyklých jevů v porovnání s prezidentskými volbami v Evropě. Cílem tohoto textu je tedy uvést základní charakteristiku volebního systému v USA včetně všech jeho specifických náležitostí.

 

Historický exkurz

Volební systém v USA má hluboké kořeny, jež zasahují až do prvopočátků vzniku samotného národa. Rok po vyhlášení nezávislosti (1776) byla ve Filadelfii schválena 1. ústava Spojených států. Tato ústava vytvářela konfederativní model země, ve které bude panovat velká míra autonomie a celkově oslabí moc centrální vlády. Dále také ustanovovala jednokomorový Kongres USA, ve kterém měl každý stát jeden rovný hlas. Nicméně se brzy ukázalo, že tento model není vzhledem k plánovanému rozšiřování celého území Spojených států udržitelný.

V roce 1787 došlo k revizi všech článků ústavy a postupně byla přijata jednotlivá opatření, která dávala jasně najevo, že nový model bude muset počítat s několika změnami. Jako první se jednalo o vytvoření dvoukomorového Kongresu, kde mělo zastoupení odpovídat počtu obyvatel jednotlivých států. Další změnou bylo vytvoření prezidentského postu, nezávislé soudní moci a také ustanovení Horní komory Kongresu na základě volby členů komory Dolní.  Tento plán, jenž se přezdíval „Virgin Plan“ (byl zde přítomen zástupce státu Virginie – James Madison) byl nakonec odmítnut menšími státy. Bylo tedy nutné dojít k určitému kompromisu, jenž by umožnil vytvořit novou formu vlády na území USA.

V roce 1787 byl předložen delegáty ze státu Connecticut tzv. Great Compromise, jenž jasně vymezil zastoupení a roli obou komor Kongresu. Sněmovna reprezentantů byla zastoupena podle počtu obyvatel jednotlivých států a Senát tvořili dva senátoři za každý stát bez ohledu na jeho velikost.

 

Volební princip

Co se týče samotné volby prezidenta je nutné rozlišit dva druhy voleb, které přechází samotnému zvolení prezidenta. Jako první se jedná o primární volby (primárky), jejichž cílem je selekce kandidátů v rámci jednotlivých stran. Primární volby se konají vždy v únoru nebo v březnu volebního roku. Každý stranický kandidát na úřad prezidenta musí nejprve úspěšně projít právě primárními volbami. Samotné primárky začínají v lednu ve státě New Hampshire. Nejvýznamnějším dnem primárek je tzv. supervolební úterý 5. února, během kterého probíhají volby ve 23 státech. Druhým typem voleb jsou volební shromáždění (caucus) konané také v lednu, pět dní před primárními volbami. Volební shromáždění jsou na rozdíl od primárních voleb organizována na státní úrovni. Na volebním shromážděním věrní členové strany otevřeně vyslovují podporu jednotlivým kandidátům, o jejichž nominaci usilují. Jedná se o pospolité akce, kde mohou nicméně volit pouze registrovaní členové. Je nutné zmínit, že ne každý stát organizuje primární volby nebo volební shromáždění. Opak je pravdou, ve většině států probíhají buďto primární volby nebo volební shromáždění. Může se ale stát, že v jednom státě mohou demokraté pořádat volební shromáždění a republikáni zase primární volby. V tomto případě se jedná o stát Aljaška a Nebraska. Opačný případ je poté stát Kentucky, kde demokraté pořádají primární volby a republikáni volební shromáždění. K formálnímu jmenování stranického kandidáta na post prezidenta dochází během tzv. konventu, jenž se koná v srpnu u Demokratické strany a v září u Republikánské strany. Zvítězí ten kandidát, který od delegátů získá nadpoloviční většinu.

 

Volba hlavy státu probíhá specifickým způsobem. Prezident totiž není volen přímo lidmi, nýbrž prostřednictvím tzv. sboru volitelů. Jedná se o specifické těleso vybraných osobností, které zajistí, že do čela země je zvolen kompetentní kandidát. Co charakterizuje sbor volitelů, je jeho implicitní pravidlo, které říká, že by každý člen tohoto tělesa měl volit stejně, jak si přeje lid v daném státě. Nicméně se o tomto „pravidlu“ v Ústavě nikde nepíše, a tak je vždy na jednotlivých volitelích, jak rozhodnou. Je nicméně nutno podotknout, že se takřka vždy řídí hlas volitele hlasem lidu. Ústava dále stanovuje, že počet volitelů musí odpovídat celkovému počtu senátorů (100) a členů Sněmovny reprezentantů (435) plus tři z Washingtonského obvodu. Celkem tedy musí úspěšný kandidát získat polovinu z tohoto počtu, což dělá 270 hlasů. Tento počet bývá stanoven na základě sčítání lidu, jenž probíhá každých deset na celém území USA. Proces sčítání lidu poté stanovuje, kolik volitelů má daný stát a na jehož poměru se upravuje počet křesel ve Sněmovně tak, aby odrážel aktuální počet obyvatel. Volby do Sněmovny reprezentantů probíhají každé dva roky a každý stát má nárok na jedno křeslo ve Sněmovně, další jsou alokována podle počtu obyvatel. Není tedy žádným překvapením, že stát s největším počtem obyvatel (Kalifornie) má také největší počet členů ve Sněmovně stejně jako počet volitelů (55). Na druhé straně stát s nejmenším počtem obyvatel (Aljaška) má pouze tři reprezentanty a volitele. Při prezidentské volbě platí většinový sytém, to znamená, pokud jeden kandidát ve státě zvítězí, přičítají se mu hlasy všech volitelů v daném státě. Výjimku tvoří pouze státy Maine a Nebraska, kde se uplatňuje poměrný systém dělení hlasů mezi volitele. Volba prezidenta USA ale může připravit svou povahou i velmi paradoxní situaci– že může vyhrát kandidát, který neměl nejvíce voličských hlasů. Je to dáno právě většinovým systémem, který je uplatňován v prezidentských volbách. K získání počtu 270 hlasů volitelů tedy prezidentský kandidát potřebuje teoreticky získat „pouze“ státy Kalifornie, Texas, New York nebo Florida. Jelikož jsou ale některé z těchto států dominantně demokratické, nebo zase republikánské, je velmi důležité, aby kandidáti získali také tzv. swing states, tedy státy, které nejsou ani výlučně „modré“ ani „červené“. Mezi tyto státy patří Florida, Wisconsin, Pensylvánie, Colorado, Iowa, Michigan, New Hampshire nebo Oregon.

 

Volitelnou na úřad prezidenta může být pouze osoba, která získala občanství USA narozením na tomto území, dosáhla věku třiceti pěti let a bydlí alespoň 14 let v USA. Prezident je volen na čtyřleté období s možností prodloužení o další čtyři roky. Prezidentské volby se konají vždy první listopadové úterý, v letošním roce se volby uskuteční 3. listopadu. Volby mohou být uskutečňovány prostřednictvím přítomnosti voliče, jenž poté vybarví předem určená políčka na hlasovacích lístcích. Dalším způsobem je doručování lístků do poštovních schránek ještě před volbami. V některých státech mohou občané volit až tři týdny před termínem voleb prostřednictvím zařízení v nákupních centrech nebo v jakýchkoli veřejných prostorech.

Mezi nynějšími kandidáty, kteří se utkají o post prezidenta USA je Donald Trump jako kandidát za Republikánskou stranu spolu se svým víceprezidentem Mikem Pencem, a Joe Biden se svou víceprezidentkou Kamalou Harris za Demokratickou stranu.

V příštím článku se budeme věnovat právě oběma kandidátům včetně jejich programu a vyhlídek na nastávající volby.

 

Autor článku: Matěj Boček

Zdravotnictví a sociální systém

Minulý týden v úterý 29. září se v Clevelandu uskutečnila první prezidentská debata obou kandidátů. Donald Trump vyzval svého demokratického protějška Joea Bidena v televizní debatě na stanici Fox News moderovanou novinářem Chrisem Wallacem. I přes určitou chaotičnost celého programu šlo poměrně snadno rozpoznat, jaká jsou důležitá témata letošních prezidentských voleb.

Prvním z důležitých témat byla právě otázka zdravotnictví a sociálního systému. Prezidentští kandidáti si nutnost reformovat zdravotní i sociální systém uvědomují. Efektivní dosáhnutí tohoto cíle bude jistě důležitým politickým krokem pro oba kandidáty v případě jejich vítězství.

Co se týče samotných prezidentských debat, následují ještě dvě prezidentské debaty, které se budou konat 15. října v Miami a poté 22. října v Nashville.

 

Zdravotnictví a sociální systém

Obecná charakteristika

V otázce zdravotnictví Spojených států je nutné zmínit, že zde paralelně existují dva programy. Tyto programy založené zákonem z roku 1965 „Social Security Amendment“ se nazývají Medicare a Medicaid. Oba programy se liší v tom, jakou částí vlády jsou spravovány a kterým skupinám obyvatel mají sloužit.

 

Medicare představuje federální program financovaný a fungující pod správou federální vlády. Jedná se o program poskytující zdravotní pojištění Američanům ve věku 65 let a více, ale také mladším lidem majícím vážný zdravotní handicap. Celý program je složen ze čtyř částí. Část A finančně pokrývá veškeré výlohy spjaté s pobytem v nemocnici, část B pokrývá práci ambulantních lékařů. Je také důležité zmínit, že za každou službu v rámci části A a B se platí. Existují ale též neplacené služby, které jsou zahrnuty v jednom balíčku. Tyto služby jsou poté zahrnuty v části C, která upravuje platby v rámci jednoho balení. Tato služba je též nazývána jako „Managed Medicare“ a nabízí tedy určitou alternativu k částem A a B. Tyto balíčky jsou většinou nabízeny soukromými firmami.

Část D je poté zaměřena na finanční pokrytí cen léků a jiných medikamentů.

Celkově se tedy jedná o systém, ve kterém jsou soukromými firmami poskytovány možnosti placení zdravotních výloh pro osoby splňující daná kritéria.

 

Program Medicaid na druhé straně představuje program, jenž je spravován jednotlivými státy. Je řízen federální vládou a vládou daného státu. Princip Medicaid funguje tak, že federální vláda vytvoří standardy pro tvorbu pravidel a jednotlivé státy poté vypracují své návrhy, které musí být opět schváleny vládou. Nicméně oprávněnost k používání tohoto programu se liší stát od státu. Medicaid je program, který má primárně pomáhat chudým lidem k zaplacení za lékařské výlohy a léky. Medicaid běžně poskytuje výhody, které Medicare běžně nepokrývá, a to například pečovatelské domácí péče nebo péče osobní.

 

Specifičnost zdravotního systému v USA

Podle měřítek posuzujících kvalitu zdravotnictví na celém světě se Spojené státy pravidelně umisťují za státy jako je Švédsko, Kanada, Německo nebo Japonsko. Podle Světové zdravotní organizace zaujímají Spojené státy až 37. místo z celkových 191 zemí. Hlavním důvodem je to, že Spojené státy nenabízí jednotný zdravotní systém, který by financovala federální vláda a který by byl veřejný. Státní výdaje na zdravotnictví jsou sice velké, podle posledních údajů WHO až 17 % HDP, nicméně i přes velkou snahu politických lídrů se zatím nepodařilo přiblížit zdravotní systém v USA demokratickým standardům jiných států.

To je dáno zejména jeho velkou nedostupností pro většinu Američanů. V USA nemusí mít zdravotní pojištění každý občan, jelikož jeho sjednání je zcela dobrovolné. To znamená, že ti, kdo jsou pojištěni, platí náklady za nepojištěné. Jelikož v USA nesmí být nikomu odepřeno zdravotní ošetření kvůli platební neschopnosti, jsou v nemocnicích zřizovány fondy, ze kterých platí péči nepojištěným pacientům. Tyto fondy jsou ale tvořeny financemi pojištěných občanů, jímž se následně jejich pojistky zdražují. Zdravotní pojistky se dále mohou lišit cenou, procentem hrazených nákladů nebo rozsahem úkonů. Toto pojištění je ale zřizováno soukromými zdravotními pojišťovnami, které poskytují sice vybranou péči, ale za velmi vysoké ceny. Jedná se tedy o komerční pojištění nabízené na neregulovaném trhu, což ústí ve velké procento nepojištěných osob z chudších vrstev. Dále je rozdíl v ceně lékařských zákroků ovlivněn také platy zdravotního personálu, které jsou v USA mnohem vyšší než v Evropě. Všechny tyto faktory přispívají k tomu, že dnes je na území Spojených států více než 47 milionů nepojištěných Američanů.

 

Postoje obou kandidátů

Na důležitosti změny zdravotního systému USA se shodnou oba kandidáti. Nicméně jak Joe Biden, tak i Donald Trump mají odlišné názory na to, jak tomuto problému dále čelit.

 

Joe Biden chce navázat na Affordable Care Act („Obamacare“), jenž byl představen roku 2010 a jehož smyslem je zvýšit dostupnost zdravotního pojištění pro chudší vrstvy obyvatel (v principu rozšíření pravomoci Medicaid). Demokratický kandidát jako součást svého předvolebního programu dále uvádí, že věková hranice pro Medicare by se měla snížit na 60 let, což by umožnilo dosáhnout na zdravotní pojištění rázem 12 milionům Američanům. Biden dále navrhuje zvýšit dotace na zdravotní systém, což umožní každé rodině ušetřit 8,5 % jejich ročního platu. Biden také prosazuje snížení cen za předepisované léky a v neposlední řadě také možnost pojistit se ve státním systému, nikoli v tom soukromém. Tyto plány budou nicméně v průběhu deseti let stát Spojené státy 750 miliard dolarů.

 

Donald Trump během svého prvního volebního období podporoval zrušení celého Affortable Act, což se ale nepodařilo prosadit. Navrhoval snížit financování Medicaid, která by byla určena jednou fixní částkou a způsobilost k využití služeb v rámci tohoto programu by bylo zcela v režii jednotlivých států. Všechna tato opatření tvořící součást tzv. „Trumpcare“ nicméně nikdy nebyla schválena. Co se ale Donaldu Trumpovi v oblasti zdravotnictví podařilo, je snížení cen v rámci Obamacare, znemožnění využití Medicaid osobami z cizích zemí, zapojení zaměstnavatelů ve stejném odvětví z různých do Associated Health Plans, což umožní mnohem flexibilnější zdravotní a sociální pokrytí, nebo také značné rozšíření ryze konzervativního programu bojujícím proti potratům zvaný „Mexico City Policy“. Navzdory původním plánům o zrušení celého Obamacare se nyní Donald Trump soustřeďuje na vylepšení tohoto programu pod názvem „America First Healthcare Plan“. Zásadní rozdíl ale spočívá v tom, že Američané nyní nejsou povinni být pojištění, aby mohli uplatňovat výhody tohoto systému (zrušení „individual mandate“).

 

V příštím článku se budeme věnovat dalším důležitým tématům v rámci předvolebního boje o prezidentské křeslo, a sice otázce držení zbraní a také problematice přistěhovalectví.

Zbraňová legislativa

 

Problematika nevyváženého a značně drahého zdravotního systému není jedinou oblastí, která již několik let trápí americké voliče, stejně jako jejich kandidáty. Další oblastí, která potřebuje nutnou reformu, je zbraňová legislativa. V prostředí Spojených států se celému systému prověření osob způsobilých k nabití práva držet zbraň říká „background check“. Tento model je v USA zabudován již dlouhou řadu let, nicméně jeho funkčnost je napadána a zpochybňována jak z řad široké veřejnosti, tak i odborné obce. Reforma zbraňové legislativy je tedy zásadní krok ke snížení kriminální aktivity ve Spojených státech.

 

Zbraňová legislativa

Obecná charakteristika

Právo na držení zbraní je jedním z nejvíce ožehavých témat již od samotného vzniku Spojených států. Odráží se v něm koloniální historie, revoluční kořeny, hraniční expanze i Druhý dodatek Ústavy, jenž zaručuje občanům právo držet a nosit zbraně i vytvářet milice. Právě o Druhém dodatku americké Ústavy se vedou dodnes velké debaty, jelikož se objevují lidé, kteří poukazují na nutnost tuto část zavést proto, aby byla zaručena ochrana hranic Spojených států v době 19. století právě vytvořením milic, na individuální právo držet zbraně i ve svobodném státě se to podle nich nevztahuje. Tento spor, zdá se, nebude nikdy vyřešen ve prospěch té či oné strany. Nicméně je nutné si přiblížit samotný princip vedoucí k získání zbraně v USA. Více jak polovina Američanů věří v právo držení zbraní a existují zde systémy, které mohou ochránit velké množství lidí zamítnutím prodeje zbraně již potrestaným osobám, nicméně jejich funkčnost a implementace se různí.

 

Ve Spojených státech se uplatňuje systém „background check“, jenž se mimo jiné vztahuje i na jiné problematiky, než je držení zbraní. V oblasti držení zbraní je nicméně jeho princip jasně rozpoznatelný. Tento systém spravovaný FBI vyžaduje, aby každý Američan, jenž si chce pořídit zbraň v oficiálním licencovaném obchodě, musí projit právě systémem background check, jenž označuje proces, ve kterém se shromažďují veškeré záznamy o konkrétní osobě a během pár minut dostane prodejce konkrétní údaje k vyhodnocení, jestli je žadatel způsobilý obdržet střelnou zbraň, či ne. Tato způsobilost vychází ze všech záznamů bezpečnostních, zdravotnických a bankovních institucí , takže prodejce zbraní jasně vidí, jestli daná osoba již v minulosti měla problémy se zákonem nebo byla (či stále je) například psychicky nestabilní. V tomto případě je dané osobě nákup zbraně zamítnut. Problém celého background check nicméně spočívá v tom, že se celý systém týká pouze licencovaných obchodů, netýká se například soukromých prodejců nebo druhů výstav, na kterých je možné zbraň pořídit.

Dalším problémem spjatým s background check je jeho značně omezená schopnost rozpoznat v osobě, která sice zatím nic nespáchala, ale již se u ní projevily určité problematické rysy, nebezpečí v případě získání zbraně.

 

Z důvodu boje proti získání zbraní v nelicencovaných obchodem byl zaveden nový systém nazývaný „universal background check“. Princip je podobný jako v případě background check, ale je zaměřen na odstranění možnosti získat zbraně u nelicencovaných prodejců, ze soukromých sbírek nebo z prostředí výstav. Nicméně ani tento systém nedokáže predikovat onu potenciálně nebezpečnou osobu. Problémem je zejména značně zastaralá databáze FBI, které chybí miliony profilů a nedokáže držet krok s rostoucím nárůstem obyvatel USA. V případě (zatím) nepotrestaného jednotlivce tak ani tento systém nedokáže vyhodnotit jeho nebezpečí, pokud se nedopustil konkrétní trestné činnosti, ale vykazuje již nyní určité rysy nebezpečného chování. Tato část bude vždy velmi problematická, jelikož ani jeden ze systémů nedokáže jasně odhadnout motivaci kupujícího. Pokud se nejedná o osobu s kriminální minulostí, systémy nedokážou určit ze dvou osob tu, která si chce pořídit zbraň k tomu, aby spáchala trestnou činnost, od osoby, která si chce zbraň pořídit kvůli lovu zvěře nebo ochrany sebe a své rodiny.

 

V současné době však na území dvanácti států již existuje značně vylepšený systém „udělování licencí“ (licencing system). Princip tohoto systému funguje tak, že ještě, než se daná osoba rozhodne navštívit obchod se zbraněmi a pořídit si nějakou, musí projít bezpečnostním kurzem, poté jde na policejní oddělení, kde vyplní přihlášku, dodá potřebné reference od ostatních osob, a to jak z osobního života, tak i pracovního prostředí, a poté jí jsou sejmuty otisky prstů. V tento moment je o dané osobě veden mnohem rozsáhlejší záznam a ví o ní nejen FBI, ale také všechny bezpečnostní složky z míst, kde osoba předtím pobývala. Celý tento proces zabere zhruba tři týdny, během něhož se prověří trestní minulost žadatele o zbraň, ale také se dokáže odhadnout jeho potenciální riziko pro společnost.

 

Postoje obou kandidátů

Problematiky spojené s nedostatečnou kvalifikací všech států k posouzení způsobilosti konkrétní osoby k držení zbraně legální cestou jsou si vědomi oba kandidáti. Joe Biden v devadesátých letech jako senátor za stát Delaware uzákonil systém background check i desetiletý zákaz prodeje útočných pušek, včetně těch poloautomatických, na území celých Spojených států. Dlouhodobě upozorňuje na lobbystickou aktivitu „Národní střelecké organizace“ bojující za práva majitelů zbraní. Jako prezidentský kandidát chce také zavést jakýsi druh „řidičáku“ na držení zbraní, který by musel jeho majitel každých pět let obnovovat na základě složení zkoušek. Tento návrh zákona byl již několikrát zamítnut Senátem, kde je nyní republikánská většina. Joe Biden kromě celoplošného zákazu používání útočných zbraní chce také zavést odkup od jejich majitelů. Sluší se také zmínit, že například v rámci Demokratické strany například dlouhodobě funguje organizace „Každé město za bezpečné zbraně“, jejímž hlavním podporovatelem je prezidentský kandidát z letošního roku Michael Bloomberg. Tato organizace má nyní šest milionů podporovatelů, což je téměř stejný počet jako Národní střelecká organizace.

 

Donald Trump potvrdil během své prezidentské kampaně, že chce bojovat za zpřísnění podmínek systému „background check“, chce ale zachovat Druhý dodatek v Ústavě, jehož je velkým podporovatelem. Dlouhodobě se kriticky staví pro zavedení universal background check, jež chtěl dokonce v roce 2019 vetovat. Omezuje to podle něj svobodu každého občana získat zbraň i z jiných míst než licencovaných obchodů. Několikrát navrhoval zvýšení věku pro držení zbraní z 18 let na 21. Tuto pravomoc chce ale ponechat na jednotlivých státech. Donald Trump je také zastáncem „Extreme Risk Protection Orders“, často označovaných jako „red-flag laws“, které umožňují bezpečnostním složkám se souhlasem soudu odebrat zbraně konkrétním jedincům, kteří jsou považováni za riziko pro sebe nebo své okolí, a dočasně jim zabránit v pořízení zbraní dalších. Během svého prezidenství Donald Trump dále zakázal zařízení zrychlující střelbu z poloautomatických zbraní, tzv. „bump stock“, jenž se neblaze projevilo při střelbě v Las Vegas v roce 2017. V neposlední řade nynější prezident podporuje také vyzbrojení určité skupiny učitelů, kteří by prošli důkladným tréninkem pod dohledem bezpečnostních složek.

 

Otázka držení zbraní je v USA velmi výbušné téma. S každým atentátem, který se na území USA stane, se ze zbraňové legislativy stává jedna z nejsledovanějších oblastí politických bojů. V tomto roce je sice otázka držení zbraní lehce zastíněna koronavirovou pandemií, nicméně je její důležitost stále stejně velká. Oba prezidentští kandidáti jsou přesvědčeni o reformě určitých částí zbraňové legislativy. V případě Joe Bidena se dá hovořit o značně rozsáhlé změně upřednostňující spíše hlasy volající po tvrdém omezení držení zbraní. Donald Trump na druhé straně vnímá Druhý dodatek Ústavy Spojených států jako zcela zásadní a nechce Američanům upírat jejich právo na ochranu sebe, rodiny nebo majetku. I on ale vnímá stupňující se násilí a počet atentátů jako velký impuls k prosazení celé řady změn v této oblasti.